Níže uvedený záznam z odborné dílny zaměřené na dostavbu věží na malostranské radnici je záznamem subjektivním, byť vedený snahou po maximální objektivitě. Jakkoliv neúmyslně, mohl jsem někoho pochopit špatně či neúplně, za což se v případě, že se tak stalo, předem omlouvám. Pokud někteří přímí účastníci odborné dílny budou chtít záznam doplnit či korigovat, mohou tak učinit v diskusním fóru, případný rozsáhlejší komentář či záznam dalšího účastníka zveřejníme samostatně po jeho zaslání na e-mail SPPPP.

 

            Odborné dílny se zúčastnilo ve chvíli maximálního obsazení sálu cca 40-50 osob, prezenční listina připravena nebyla.

            Celou odbornou dílnu moderoval hlavní konzervátor doc. Štulc. V úvodu seznámil generální ředitel NPÚ auditorium s genezí celé kauzy. Popud k dostavbě dle GŘ vzešel z Úřadu městské části Praha 1 a od tzv. tvůrčích architektů napojených (?) na tuto městskou část. Poté dostal slovo prof. Kibic, který obsáhle za použití velkého množství obrazového materiálu seznámil přítomné nejen s historií malostranské radnice, ale obecně s typologií radnic i s různými příklady rekonstrukcí radnic v minulosti dávnější či méně dávné. Jak vyplynulo z jeho řeči, považuje dochované grafiky či kresby za dostatečně exaktní pro obnovu věží a jejich absence dává celé architektuře radnice punc torzálnosti.

            Následovaly komentáře architektů současné opravy a chystané rekonstrukce. Ing. Karásek a ing. Novotný stručně komentovali celkovou obnovu radnice a její nové využití. Podrobně se chystané dostavbě věží věnoval zejména ing. Mlázovský. Podstatnou informací pro zamýšlený záměr bylo sdělení, že se zdá být nepochybné, že ještě před stavbou věží a vikýřů, které mají být dostavěny v současnosti, musely být ve střeše vikýře jiné, původní s dobou výstavby krovu, který na jejich přítomnost reaguje. Naopak věže a vikýře uvažované k dostavbě byly do krovu vloženy druhotně a velmi necitlivě. Zřejmě kvůli podepření věží byly do posledního patra radnice vloženy hrázděné příčky. Hrázděné příčky i krov jsou v současnosti v havarijním stavu. Oprava krovu ve smyslu obnovení jeho původních statických funkcí by znamenala dramatický zásah do jeho autenticity, proto bylo zvoleno řešení paralelně se stávajícími hrázděnými příčkami vložit ocelovou příhradovou konstrukci, která po nich převezme podpěrnou funkci a umožní jejich zachování ve stávajícím poškozeném stavu. Ocelová konstrukce by do objektu byla vložena i v případě, že by věže a vikýře nebyly realizovány, pouze by byla dimenzována o cca 12-15% subtilněji. Při samotném konstruování věží a vikýřů vycházel ing. Mlázovský z dochovaných vyobrazení, obdobných typů zastřešení věží vzniklých ve stejném období i z teoretických dobových publikací o tesařství.

            Poslední přednášející, Mgr. Nová seznámila přítomné s novými poznatky z archivního průzkumu, který provádí v rámci nově zpracovávaného doplňujícího stavebně-historického průzkumu. Podstatné je, že věže a vikýře nebyly vystavěny v jedné stavební etapě, ale se zpožděním možná i více jak deseti let, přesná informace o době výstavby věží v pramenech chybí. Dále promítla dosud nalezená vyobrazení malostranské besedy a upozornila na rozpory mezi nimi. Také upozornila, že původní zastřešení střední věže bylo sneseno někdy mezi léty 1743 – 1769, což velmi podstatně posunuje odstup mezi existencí věží v podobě, jak mají být obnoveny, a současností. Informovala rovněž o tom, že dochovaný plán z roku 1825 (dříve v literatuře uváděn s datací 1837) není vyobrazením věží před jejich snesením, ale plánem na jejich opravu, která ovšem měla spočívat v jejich kompletním snesení a výstavbě dle dochovaného plánu, který pravděpodobně nekopíroval předchozí stav. Oprava věží byla jednou z variant řešení stavu věží, které v daném roce byly v havarijním stavu a ohrožovaly okolí. Dalšími bylo provizorní zastřešení obou krajních věží jehlancovou střechou dle vzoru střední věže a nebo úplné snesení věží. Přestože poslední varianta nebyla nejlevnější, přistoupilo k ní tehdy měšťanstvo s odůvodněním, že problém bude jednou provždy vyřešen a stavba se stane hezčí…

            Po krátké přestávce byla zahájena diskuse, která trvala téměř čtyři hodiny a není proto objektivně a zejména v celistvosti postižitelná. Z vystupujících se pro dostavbu věží a vikýřů jednoznačně vyslovil prof. Kibic, který ji považuje za žádoucí a dochované podklady za dostatečně exaktní pro věrohodnou obnovu původního stavu, neboť je přesvědčen, že věže a vikýře byly provedeny s fasádou průčelí současně.

            Spíše pro dostavbu se vyslovili generální ředitel NPÚ P.Jerie a hlavní konzervátor doc. Štulc, neboť ji chápou jako ideově správnou, jako doplnění celistvosti památky v její nejvýznamnější stavební etapě, které navíc nijak nenaruší či nelikviduje dochované hmotné autentické hodnoty stavby. Jako nepatřičné odmítli srovnání např. s chystanou dostavbou obelisků na Zelené Hoře u Žďáru n.S. či náhradu barokního krovu krovem „gotickým“ na hradě Švihov, neboť v těchto případech v prvním případě mělo jít o nekorektní archivní průzkum, v druhém o likvidaci autentické hmoty památky. Doc. Štulc často upozorňoval na příklady rekonstrukcí především v Německu (Frauenkirche v Drážďanech, Hildesheimská katedrála, románské kostely v Kolíně nad Rýnem). Doc. Štulc považuje snesení věží v roce 1826 za barbarský čin tehdejší generace a domnívá se, že naše generace má šanci tehdejší chybu napravit. Zejména doc. Štulc však pod dojmem prezentovaných příspěvků i následné diskuse připustil, že se obává, že dochovaná ikonografie a hmotné doklady na objektu nejsou natolik jednoznačné, aby případná dostavba věží opustila rovinu hypotézy, tzn. byla akceptovatelná Benátskou chartou.

            Podstatná skupina diskutujících neodmítla rekonstrukci věží absolutně, odmítla ji však za předpokladu, že k dosud známým podkladům nebudou dodány nové, které by posunuly případnou rekonstrukci z roviny hypotézy do roviny exaktní obnovy. Za podstatné považovali rovněž otázku původnosti věží. Tento postoj veřejně prezentovali ing.arch.Veselý, Mgr. Panáček, Fr.Václavík (?).

            Ing.arch. Mrázek upozornil rovněž na velké riziku z hlediska precedentu pro další podobné záměry.

            Další skupina diskutujících považuje dostavbu věží za nemožnou i v případě, že by se dalšími průzkumy podařilo lépe než dosud zjistit přesnou podobu věží a vikýřů. Argumentují mj. poukazem na mezinárodní konvence a úmluvy jako jsou vedle zmíněné Benátské charty také Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy či dokument z Nara, ale i poukazem na českou legislativu, která ukládá povinnost chránit dochované kulturně historické hodnoty. Dále upozorňují na proměnu funkce radnice, kde věže korunované mohutnou císařskou orlicí, byly dokladem moci císaře nad Prahou po r.1621. Za velmi podstatný argument proti považují rovněž fakt, že věže v podobě, do které mají být náznakově obnoveny byly na radnici max. 150 let, zatímco v jiné podobě byly následných minimálně 70 let a sneseny jsou téměř 180 let, přičemž po celou dobu neexistence se poptávka po jejich dostavbě nestala „přáním lidu“, dostavba byla pouze občas doporučena v odborné literatuře. Věže by se navíc dostaly do souvztažnosti s objekty, které v době jejich existence na Malostranském náměstí nebyly, a vzhledem ke svému měřítku by věžím významně konkurovaly a snižovaly tak jejich původní žádanou monumentalitu a absolutní dominanci prostoru. Odmítají také názor, že etapa s věžemi je nejvýznamnější etapou v dějinách stavby, neboť tento pohled je generačně proměnný. S tímto názorem vystoupili ing.arch. Novotná, Mgr. Otáhal, Mgr. Nová.

            Většina „skeptiků“ odmítla doc. Štulcem nabízené „obdobné“ případy z Německa, neboť jde o jiný časový horizont zániku či poškození památek, jinou společenskou poptávku, zásadně odlišný stav poznání obnovovaného stavu a částečně i o příklady rekonstrukcí z doby před výše uvedenými chartami.

            Ing. Mlázovský je pro dostavbu věží, neboť ji považuje za zajímavý technický problém a možnou výškovou odchylku od originálu, kterou odhadl na max. 90 cm, nepovažuje za podstatnou pro celkovou proporci stavby. Architekti jednoznačné stanovisko nesdělili, svěřili se se svými pochybnosti o smyslu své projekční práce ve smyslu realizace (realizovatelnosti?) zpracovaného projektu.

            Teprve po dotazu z pléna seznámil doc. Štulc přítomné se závěry odborné dílny, kde konstatuje značnou polaritu názorů, které nevedou k jednoznačnému závěru. Dále by snad v závěrech mělo být, že odborná dílna konstatuje, že dostavba věží není z hlediska památkové péče nutná, ale je možná za předpokladu, že nebude hypotézou. Bylo dohodnuto, že podstatné pro definitivní stanovisko je dokončení v současnosti zpracovávaného stavebně-historického průzkumu. O záměru by měla dále jednat vědecká (odborná ?) rada pražského územního odborného pracoviště NPÚ ve druhé polovině května, na které snad bude zpracovatelům SHP umožněno vystoupit.

 

                                                                                  David Otáhal, 5.5.2007