Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče o.s.

_____________________________________________________________________

Vídeňská 270/60, 639 00 Brno, www.spppp.eu e.mail: spppp@spppp.eu

 

 

                                                                       Ministerstvo kultury České republiky

                                                                       Maltézské náměstí 1

                                                                       118 11 Praha 1

 

 

 

                                                                                              V Brně dne 22.11.2007

 

 

 

 

Věc: připomínky k novele zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči.

 

 

Jako profesní sdružení sdružující členy, kteří mají dlouholeté zkušenosti se zpracováním tzv. plánů ochrany a zhodnocení památkových rezervací a zón a kteří se podíleli na  metodice jejich zpracování Vám zasíláme připomínky k novele, která navrhuje zavést tento nástroj do zákona.

§ 6a návrhu novely a prováděcího předpisu navrhuje zcela nevhodným a obsahu dokumentu neodpovídajícím způsobem přípravu, vlastní zpracování, projednávání, schválení a možnosti přezkoumání vydaných plánů ochrany.

 

Proto zásadně nesouhlasíme se zařazením § 6a v navrhovaném znění, a to v celém rozsahu - tuto věc považujeme za zásadní.

 

Zdůvodnění:

Od přijetí zákona v roce 1987 přistoupila Česká republika ke dvěma mezinárodním smlouvám vymezujícím kulturní dědictví. Jsou to Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy:

 

Pozn. Platné anglické znění Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 121) a  její překlad do českého jazyka jsou vyhlášeny současně ve Sbírce mezinárodních smluv č. 73/2000. Platné anglické znění Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidované, č. 143) a její překlad do českého jazyka jsou vyhlášeny současně ve Sbírce mezinárodních smluv č. 99/2000.

 

            Podle Čl. 10 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb. a ústavního zákona č. 395/2001 Sb., jsou obě Úmluvy s účinností dnem 1. 6. 2002 součástí právního řádu České republiky.

 

Text čl.10 Ústavy: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

 

Obě mezinárodní smlouvy rozlišují v definicích předmět ochrany na jednotlivé statky a území ( č.121 viz čl.1 – odst. 1 památky, odst. 2 architektonické soubory, odst.3 – místa; č. 143 definuje v čl. 2 jmenovitě rezervace). Tomu dosud odpovídala i dikce zákona 20/87 - §§ 3, 4 památky, §§ 5, 6 chráněná území (rezervace a zóny). Podzákonné předpisy ( nařízení vlády u rezervací) stanoví bez výjimky, že předmětem ochrany je historický půdorys, jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, městské interiéry a podzemní prostory, dominanty, kulturní památky i ostatní objekty dotvářející prostředí, což je zcela v souladu s citovanými mezinárodními smlouvami.

 

Vložením § 6 a, kterým se pravomoc vlády ČR ( v případě rezervací) a ministerstva kultury (v případě zón) převádí na krajské úřady by:

  1. se snížila vážnost ochrany kulturních hodnot ( pověření vlády touto pravomocí bylo dle důvodové zprávy přijato pro zdůraznění výjimečnosti kulturních hodnot) a výrazně by se omezil státem deklarovaný veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví. Pozn.: U obdobného způsobu ochrany přírodních hodnot jsou pravomoci buď v rukou vlády, ministerstva či orgánů ochrany přírody vybavených příslušným aparátem specialistů, krajské úřady specialisty na památky nemají
  2. došlo k fragmentizaci výkonu státní památkové péče a roztříštil by se jednotný pohled na ochranu hodnot bez  možnosti korekce ( podle navrhovaného znění pouze  „po projednání s ministerstvem kultury“ – nikoli například „po schválení“
  3. se prakticky  znemožnilo přijetí některých systémových opatření na celostátní úrovni, či by byla porušena rovnost vlastníků před zákonem
  4. došlo k vyloučení poznání kulturně historických  hodnot – ty je schopen rozpoznat pouze tým odborníků, nikoli úředník, text novely však úřad nezavazuje k zajištění komplexního materiálu u odborné instituce, ani jej nezavazuje k projednávání  a přijetí potřebného materiálu jako celku. Vyřazení odborné organizace z procesu poznávání a pojmenovávání hodnot v plošně chráněných územích  (přizvání NPÚ ke spolupráci je dobrovolným aktem krajských úřadů) považujeme za zásadní problém
  5. došlo k rozporu s prováděcími předpisy stavebního zákona, podle nichž je stavebně historický průzkum a posouzení povinným podkladem u všech nemovitostí v památkových rezervacích a zónách
  6. při uplatnění zásady čl.10 Ústavy ČR by došlo nepochybně k chaosu.

 

Vyloučení povinností vlastníků některých nemovitostí v rámci chráněných území by bylo v rozporu s čl. 4  b) smlouvy č. 121.

 

Návrh novely nestanovuje závazná pravidla pro tvorbu plánů ochrany ( není určen odborný garant či zpracovatel, rozsah apod. jako například v dokumentaci pořizované podle stavebního zákona) a je v rozporu s ochranou území jako celku..

Není rovněž zřejmé, kdo bude mít právo iniciovat změnu plánu ochrany.

 

 

Připomínky k ostatním paragrafům:

 

 

Za vágní považujeme formulaci v § 17, odst. (3) „… jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu nemovitosti…“  Z formulace není zřejmé,, co se rozumí „vnějším vzhledem“ a kdo posuzuje, zda se jedná o změnu vzhledu, či nikoliv.

V § 17 má být výslovně vyloučena povinnost vlastníka vyžádat si závazné stanovisko pro práce nevztahující se k úpravám exteriéru. V důvodové zprávě se praví, že tato úprava přispívá k liberalizaci systému státní památkové péče. Vzhledem k tomu, že dosud nebyla schválena nová koncepce státní památkové péče, není nám známo, kdy a kým byl schválen požadavek liberalizace systému státní památkové péče a jsme přesvědčeni, že tento požadavek je v rozporu se zájmy této země.

 

Připomínky k celému návrhu

 

 

Novela nenavazuje na nově přijatý stavební zákon a jeho prováděcí předpisy -především se jedná o :

-         vyhl. č. .499/2006 a 500/2006, provázanost s regulačními plány zpracovanými pro rezervace a zóny – jejich vyhláška je opatřením obecné povahy,  které by mohlo vymezit základní i podrobnější regulativa pro celé území a následně by bylo možné vyloučit povinnosti vlastníků dle § 14 zákona 20/1987 Sb.)

-         do stavebního zákona byla vložena  zásada: o jedné věci se rozhoduje jen jednou, pokud je památka v režimu stavebního zákona a pokud již bylo vydáno příslušné, např. územní rozhodnutí,  žádat o totéž dle  zákona 20/87 Sb. je  nadbytečné, ale zákon tuto skutečnost nereflektuje a nebyla řešena ani změnovým zákonem

-           novela také nenavazuje na definice a požadavky vyjádření pojmenovaných kulturně historických hodnot obsažené v souboru stavebního zákona a prováděcích předpisů, které úkolují památkovou péči jako dodavatele územně analytických podkladů (vyhl. 500/2006).

 

 

 

                                                                                  Za výkonný výbor SPPPP

                                                                                   Ing. arch. Dana  Novotná, Ph.D.